Proč se duchům nepodařilo obsadit město Žatec

 Jsou to staletí, kdy se Žatec pokusila obsadit armáda duchů, jak dokonce zaznamenal ve své kronice Václav Hájek z Libočan. Poprvé je prý viděl mistr tesař. O půlnoci procházely Žatcem záhadné postavy v kápích s lucerničkami. Nikdo mu ale nevěřil, protože mistr tesař si rád přihnul ze džbánu.

Pak ale stejný průvod viděl jeden z úctyhodných občanů města, kterému se už věřit dalo. Všichni dostali strach. Dokonce i pomocný z města utekl, jak se bál.. Přece nebude chodit v noci ulicemi a hlásit, která je hodina, když může potkat duchy!

A tak na radnici začali řešit, co s tím? Co mají duchové za lubem? Vyslali tedy dva odsouzence na smrt, aby se k průvodu duchů přidali a zjistili, co mají za lubem. A že pokud se vrátí živí, trest jim odpustí.

Oba odsouzení se k překvapení všech vrátili: "Duchové chtějí město obsadit," hlásili oba muži, kterým se přece jen podařilo zaslechnout, o čem si průvod duchů povídá. Ještě větší zděšení ovládlo město. Lidé nevěděli, co mají dělat. Utéct, bránit se? Ale jak, když jde o duchy...

Přihlásil se jakýsi Boreš. A že bude dělat ponocného, který městu chyběl. Každou noc stál na hradbách a čekal, co se bude dít..

A tak jedné noci před půlnocí uviděl, jak se před Pražskou bránou šikují řady duchů se světélky. Duchové se chystají na město - došlo mu. Těsně před půlnocí tedy zadul na svůj nástroj ponocného do všech světových stran a křikl z hradeb: "Všichni dobří duchové, chvalte Hospodina, veselte ho!"

I Boreš zkameněl strachy, protože světélka se dala do pohybu - a směrem k městu. Prošla ale tiše zavřenou bránou a zcela v klidu zamířila ke hřbitovu, kde zmizela.

Borešovi pak lidé postavili jako zachránci města sochu. Dnes je v Regionálním muzeu K. A. Polánka v Žatci, ale až do začátku minulého století stála na kašně před radnicí.