Křesínský mlýn

Čím méně je známo o některých místech, tím více lid si o nich vypravuje všeliké, tajem obestřené pověsti, daleko barvitější a krásnější, než je suchá historie. Tak i o opuštěném křesínském mlýně, z něhož nám ještě několik základů zbylo.

Vyprávělo se dávno a dávno, jak tam za vodou stával osamělý v temnu vrboví. O sličné, vášnivé dcerce mlynářově, která dovedla poutati a láskou ničiti mládence z daleka, široka a která za večera, jako staré vrby své větve, spouštěla do vln Oharčiných svůj krásný vlas. Ještě dnes, pod místem, kde mlýn stával, voda pojednou prudčeji proudí, tak bouřlivě a nezkrotně, jako vášeň proudila tělem svůdné dívčice.

A což, když cikán Alizar se svým sýčkem, jediným svým přítelem, obýval staré rozbité zdi, tehdy prý již padla sláva starého mlýna křesínského, rozhlášena po dalekém kraji.