Na Makalech

Západní část peruckého lesa získala název podle pověsti o náčelníkovi loupežníků, který se jmenoval Makal. Za starých časů se zdejší hluboké lesy loupežníky jenom hemžily, a často i na Bytinách, kudy vedla královská cesta. V dubových hvozdech poblíž Peruce se usídlily dokonce dvě loupežnické roty. Číhaly zde na formanské vozy putující do Míšně a zpět - nebývaly totiž nikdy prázdné. Makalova tlupa našla útulek ve skalní jeskyni nazývané U Panáka a druhá, kterou vedl Macák, přebývala v Čertově mlýně v údolí, jež se táhne od Peruce k Chrastínu. Její vůdce zde dělal mlynáře. 

Protože obě loupežnické roty přepadávaly na stejných místech, docházelo často k bitkám. Makal sliboval Macákovi, že mu oči "vyloupe". Jednou, za bezhvězdné noci, Macáka přepadl. Potmě nastala hrozná řež a teprve za svítání byli útočníci poraženi a vyhnáni. V boji přišel o obě oči Makal - potkalo ho to, čím vyhrožoval Macákovi. Však netrvalo dlouho a Makal bídně zahynul - jeho kumpáni ho dovedli k jeskyni U Panáka a rozutekli se bůhvíkam. Slepý vůdce zůstal docela sám a při vycházení z jeskyně mu pomáhaly jenom prsty, jimiž "omakával" skálu. Od těch dob se tomuto místu začalo říkat Na Makalech.