Vodníkovy děti

Na lukách u Labe pod silnicí mezi Litoměřicemi a Žalhosticemi pobíhaly vodníkovy děti. Byly dvě; měly šedé čepičky a větší z nich červenou čapku. Jak se někdo blížil, zmizely. Nikdo nevěděl, kam, zda-li do Labe či do vinic. Kdysi je však přece jeden člověk vyčíhal a viděl, že pletou košíky z vrbového proutí. Pojednou jej zahlédly, chytily koše a běžely k Labi. Slyšel jen jejich smích a šplouchání vody.