Věštec

 Blížilo se poledne a slunce stoupalo stále výš a výš. Byl krásný letní den a po příjemné lesní cestě se blížil k hradu Opárno zchudlý rytíř a jeho milá. Putovali takto spolu krajem od hradu ke hradu. Vždy se snažili nalézt hodného člověka, který je nechal přespat ve svém stavení a někdy i poskytl skromnou stravu.

Opárenské údolí se zdálo nekonečné a nohy slábly a slábly. Rytíř se proto s dívkou zastavil na krátký odpočinek u místního potoka v blízkosti tajemného kamene. Dívka se dotkla kamene a v duchu si přála být s rytířem až do konce života. Ani své přání nedořekla, když se v jejich blízkosti objevil vysoký muž, oblečený v dlouhý tmavý kabát. Varoval rytíře a dívku před cestou na starý hrad, opředený mnoha děsivými pověstmi. Poté znenáhla zmizel.

Mladá dvojice se přesto vydala směrem k hradu. Cesta byla stále únavnější, stoupala vzhůru tmavým lesem. Když se po chvíli cesta stočila doleva, vyvstal před poutníky opárenský hrad. Jeho pevné zdi vyzařovaly do okolí mrazivý chlad.

Ještě před první hradní branou na ně mával jakýsi člověk. Nevypadal příliš důvěryhodně, přesto se rytíř s dívkou vydali směrem k němu. Tajemná osoba, zahalená v prostý šat, zavalité postavy, je uvítala na Opárně. Byl to potulný věštec, navštěvující okolní hrady a nabízející své jasnovidecké a hvězdopravecké služby.

Dívka podivnému věštci podala nesměle svoji křehkou ruku. Věštcova ústa vyslovila věštbu a poradila rytíři a mladé dívce, aby přespali na hradě. Samotný věštec se poté vydal na dlouhou cestu, směřující k hradním branám hazmburským.

Rytíři se vše zdálo podivné a jednání potulného věštce v něm vzbuzovalo obavy, proto se rozhodl přespat s dívkou raději v nedalekém mlýně. Ulehli znaveni cestou velice brzy. Krátce po půlnoci je však vzbudil veliký hluk, směřující od opárenského hradu. Vyhlédli z okna a viděli celý hrad v plamenech. Druhý den zde byla pouze torza bývalých zdí a ohořelá torza tří poutníků, kteří věštci uvěřili.

Rytíř s dívkou se zaradovali, že utekli jisté smrti a od té doby si již nikdy nenechali vykládat osud od potulného věštce. Žili pak spolu šťastně ještě mnoho a mnoho dlouhých let v nedalekém městečku a již jen vzpomínali na krutého věštce z Opárna. Na krutého žháře a proradného vraha...

Rytíř

  K hradu Oparno se váže i pověst o rytíři. Když se rytíř vracel z lovu na hrad, měla manželka jeho nařízeno čekati jej se džbánkem plným pěnivého moku. Ji však velmi mrzelo, že tak pije a rozhodla se bláhová, že mu to pití zoškliví. A tak když ho viděla přijíždět k Oparnu, hodila tajně do džbánu žábu. Rytíř se s chutí napil a na otázku, jak mu pivo chutnalo, odpověděl: "Jako bych spolkl nějaký chmelový list!"