Kaplířové ze Sulevic

Kronika obce uvádí, že v těsné blízkosti kostela býval i hřbitov, kde byla pochována velká část rodu Kaplířů z Košťálova. Kostel byl výjimečný především díky náhrobním kamenům tohoto rodu s vyrytými epitafy. Obecní kronikář Václav Kuntoš v kronice obce přímo uvádí texty těchto epitafů:

Leta 1587 v sobotu po sv.Barbory umřel uroz. pan Giržík Kaplírž...

Leta 1588 tržetí nediel postní Pan Buh prostržedkem cžasné smrti z tohoto swiwta k sobě povolal uroz. paní Dorotu Beržkowskou...

Leta 1591 ve ctwrtek před St. Matauschem dokonal žiwot svůj prostržedkem smrti z tohoto swieta wissel uroz. a statecž. ritirž p.Mikulásš Kaplírž z Sulewitz...

Tyto náhrobní kameny se však během oprav, kdy byl kostel po celých dvacet let uzavřen, ztratily. Patrně tak tomu bylo z národnostních důvodů, aby bylo zastřeno původní osídlení obce. To totiž dokazuje i další okolnost. Výška kostelní věže byla totiž daleko vyšší s kopulí, kde byly kdysi uschovány listiny, které snad mohly doložit původní osídlení obce. Poslední majitelka Siřejovic paní hraběnka Hedvika Kühne však nechala tyto listiny odnést na své panství do Čížkovic a jak uvádí kronikář pan Kuntoš: "...nikdo se již nedozvěděl, jaké tajemství listiny vlastně skrývaly".

Zámeček Windsor (Větrák)

K tomuto zámečku se ještě váže jedna příhoda, které se v dnešní době můžeme jen smát, ale tenkrát, myslím si, nikomu do smíchu nebylo. Na úpatí Humberka stávala donedávna Strakova kaplička. Donedávna, vlastně je to jen několik málo roků, co musela ustoupit trase dálnice D-8, ale to je úplně jiná historie. Zpátky ke kapličce, v její blízkosti se totiž v roce 1866, kdy vypukla vojna mezi Rakouskem a Pruskem, stala velmi zajímavá příhoda. Tehdy byl na Větráku mlynářem Kunz, který v osudný den seřizoval lopaty svého mlýna proti směru větru. Netušil, že se mu to stane osudným. Někdo na něho učinil hlášení u rakouských úřadů v pevnosti Terezín, že dává pruské jednotce smluvená znamení o pohybu rakouských vojenských jednotek. Rakušané milého Kunze bez milosti zatkli a věznili ho v Terezíně až do doby, než pruská vojenská jednotka odtáhla a kdy se také prokázalo, že udání bylo zcela bezdůvodné.