Jak Pátečtí propili les

Když r. 1848 zrušena robota, byla u toho všeho veliká radost mezi selským lidem, jež byla tím větší, že vrchnosti přidělovaly a rozprodávaly obcím určité části panského polního a lesního majetku.

Také obce Pátek a Radonice, jež patřily k panství strahovskému, měly být poděleny částmi lesa, který ležel na jih od Pátku, směrem k Peruci. Komise, k tomu účelu vyslaná, sešla se v Pátku ve dvoře a radila se. Občané radoničtí, aby o nic nepřišli, sebrali se, šli rovnou k lesu a tam čekali. Pátečtí naopak čekali ve vsi, až půjde komise ze dvora. Trvalo to dlouho a proto, aby si zkrátili dlouhou chvíli, zašli do vinopalny (nynější obydlí zahradníka velkostatku) a čekali tam, až se "páni" uradí a půjdou. Každý si poručil pálenky a zpívajíce vesele, zapomněli na komisi a les. Komise zatím zadní částí dvora odešla k lesu a tak Radoničtí dostali les celý a na Pátecké nezbylo nic.

Dodnes tvoří hranice katastrů obou jmenovaných obcí "zub", jímž radonický katastr do páteckého zabíhá a vypravuje se o něm tato veselá příhoda. "Zub" onen jest dnes proměněn v pole.

Pátecký poklad

Ve sklepích pod starou myslivnou je údajně ukrytý poklad. Dříve tu stával ženský klášter premonstrátek. Za třicetileté války tudy táhlo vojsko s uloupenými poklady a značnou část pokladů zanechali vojáci ve zdejších klášterních sklepeních. Jeptišky k pokladům přidaly zlatou monstranci a zlatou kvočnu s dvanácti kuřaty. Poklad prý hlídají duše zemřelých jeptišek dodnes. Někdy je dokonce v podzemí slyšet tajemné klepání, jak kvočna svolává svá kuřata.