Dívčí skok

Na skále, jejíž pata proudu labského se dotýká, šedají se zdi hradu Střekova. Čtyři hodiny cesty od Střekova po proudu, tedy směrem na Děčín, vyčnívá nad vsí Lhotou Přední hrad jménem Vrabinec. Z jeho zdí zbyly dnes už jen nepatrné zbytky. Na Vrabinci kdysi sídlil šlechetný rytíř, který měl spanilé dcery. Na Střekově měl sídlo rytíř loupeživý a ten měl zase tři syny. Krásné, štíhlé, ale divoké a nevázané. Proto se jich obávala celá krajina. Loupežný rytíř střekovský si jednoho dne umínil, že ožení svoje syny s dcerami rytíře vrabinského. Synové s návrhem souhlasili a vydali se vzápětí i s otcem na Vrabinec na námluvy. Vrabinský rytíř je však odmítl, protože mu vadilo nečestné řemeslo, jež provozovali a špatná pověst, kterou měli. Nápadníci opouštěli Vrabinec za hlasitého spílání.

Záhy poté přišli na Vrabinec dva poutníci. Byli přijati vlídně, pohoštěni nápoji a vínem a dostali nocleh. Když obyvatelé hradu usnuli, poutníci se potichu vykradli ze svých komnat,otevřeli hradní bránu a pustili dovnitř střekovské rytíře. Ti vnikli do hradu, kde se rozpoutal boj na život a na smrt.

Veškeré obyvatelstvo hradu bylo v kruté zteči pobito až na tři sestry, dcery rytíře vrabinského. Ty uprchly podzemní chodbou. Hrad pak rytíři zpustošili a zapálili. Prchající dcery, pronásledovány loupežnými rytíře, se dostaly až na výběžek skály, pod níž proudilo v hloubi Labe. Pohled do propastné hlubiny byl hrozivý, cesty zpět ale nebylo, pronásledovatelé byli již vidět a velkou rychlostí se blížili. Sestry si umínily raději zemřít, než se dostat zaživa do rukou divokých lupičů. Skočily tedy společně do Labe, ale šťastnou náhodou vyvázly bez pohromy, neboť padly do hustého rákosí. Odtud se jim podařilo prchnout dříve, než se rytíři dostali k Labi. Ti navíc ztratili i jejich stopy.

Skála se ještě dnes jmenuje Dívčí skok. Nachází se u obce Jakuby, půl hodiny od Vrabince.